Vraťme se tam, kde to všechno začalo. Jak to, že se ježdění a koně staly tak velkou součástí tvého života?

Já vlastně koně ve svém životě měla odmala. Maminka se pohybovala v dostihovém sportu a tatínek byl veterinář, takže takové ty kořeny tam vždycky byly a vždycky mě to ke koním táhlo. Skutečně pohybovat se v jezdeckém prostředí a v jezdecké komunitě jsem se však začala až při studiu vysoké školy, kdy jsem si pořídila svého prvního koně - Chestera (Čestra).

Pamatuješ si, jak jsi poprvé seděla na koni?

Pamatuji a velice živě! Mohlo mi být 5 nebo 6 let a byl to jeden z dostihových koní ve stáji, kde naši měli ustájené své plnokrevníky. Posadili mě na bílou kobylku, která se hned po rozejití rozhodla jít válet, takže mě z ní zase rychle sundali. Říkala jsem si, proč to dělají, když to válení vypadalo jako velká sranda. 🤔

Tvůj nej zážitek s tvým koněm?

Já vlastně ani nevím, protože jak postupně zdoláváme překážky, tak se ty nej zážitky přirozeně mění a já z toho mám ohromnou radost, protože to značí, že nestagnujeme na místě, ale skutečně se vyvíjíme jako dvojice.

Ale pokud bych měla vypíchnout nějaký super zážitek, tak to byly asi hned ty okamžiky po tom, co se narodil. Byl hrozně zvědavý a kontaktní a ty pocity, co jsem měla, jsou nezapomenutelné!

Podle čeho sis vybrala svého koně?

Já k Čestrovi přišla trošku jako slepá k houslím. Původně jsem vůbec vlastního koně nechtěla, protože jsem zrovna v té době byla student na plný úvazek a bylo mi jasné, co všechno takové vlastnictví koně obnáší. Ale osud to chtěl jinak, kobylka, kterou jsem jezdila měla hříbě (Česťu) a já se do něj okamžitě zamilovala, i přestože byl hrozně škaredé hříbátko.

Proč sis koupila hříbě a jak byl Česťa starý?

Jak jsem psala výše - koupě koně, natož hříběte, vůbec nebyl můj plán. Nakonec jsem se ale klasicky zamilovala do strakatého hříbátka od kobylky, kterou jsem měla ohromně ráda, a bylo mi jasné, že bude ten pravý kůň pro mě. On odmalička působil strašně rozumně a tak trochu "jinak", než jakékoliv jiné hříbě, se kterým jsem přišla do styku, což mě totálně okouzlilo. 

Když jsem si ho skutečně koupila, tak měl zrovna půl roku. Ale fakticky jsem se o něj starala od prvního dne, co byl na světě.

Čeho by si chtěla se svým koněm dosáhnout?

Především harmonického vztahu, do kterého budeme oba přispívat. Ráda bych měla parťáka na zbytek života, se kterým budeme sehraná dvojice. Mým cílem je ho rozvíjet fyzicky i psychicky, aby byl vyrovnaný a spokojený. 

Jaký je Česťa? Co na něm miluješ a co úplně nemusíš?

Naprosto miluji jeho osobnost - krásně umí dát najevo, co ho baví a co ho nebaví, ale dokáže se zakousnout a přetrpět všechny moje výmysly. Jde do všeho s velikým nadšením a pokaždé mě vítá.

Někdy je až moc přemotivovaný a dokáže se dostat do stavu, ve kterém chce vyhovět tak moc, že přestane vnímat a začne nabízet chování, o které jsem ale vůbec nežádala. Takže to, co na něm mám tak ráda, umí někdy tu práci i ztížit.

Jak se na koně a ježdění dívá tvá rodina? Podporují tě?

Rozhodně! Za Čestrem rádi jezdí a zpravidla vždycky mu přinesou i nějakou mňamku. Mají tendence ho hrozně rozmazlovat a kdykoliv jsem, ještě jako student, potřebovala s něčím pomoci, tak nelenili. Původně z toho, že jsem si Česťu pořídila, ale moc radost neměli, protože velmi dobře věděli, co vše to obnáší. 

Jak často jsi u koní a co tam většinou děláš?

Většinou tak 5x týdně, ale může se stát, že i více nebo méně. Snažím se o systematický trénink. Často Česťu beru na lonž, kde se právě zaměřujeme na hledání rovnováhy vertikální a horizontální. Jindy zdoláváme překážky v našem ET parku, nebo se vydáváme na procházky (ze země) do přírody. 

Můžeš se s námi podělit o tipy, jak mít hezký vztah se svým koněm?

Půlka úspěchu je, pokud vás věc baví. 😊 A to stejné platí u koní. Maximálně se snažím, aby každá aktivita byla pro Čestra zábava. Aby měl sám od sebe snahu v ní pokračovat a rozvíjet se.